Pekelní psi

Jedná se o stvoření VI. sféry démonů, tedy už o značně inteligentní stvoření schopné vlastního myšlení a zřejmě i nějaké komunikace, minimálně v rámci vlastního druhu. Jak již název napovídá, podobou jsou příbuzní nám jistě dobře známým čtyřnohým přátelům – psům. Nicméně vrtění ocásky, mazlení nebo žebrání u stolu u těchto entit nečekejte. Patří ke stvořením chaosu, jejichž cílem je působit chaos.

Pekelných psů je hned několik druhů, i proto se prameny liší v popisu jejich vzhledu i způsobu boje. Nicméně je značně pravděpodobné, že ať už jste slyšeli o jakémkoli pekelném psu, zvěsti se budou zakládat na skutečnosti. Doposud se nám podařilo zmapovat existenci následujících druhů:

Neviditelní psi

Jak už název napovídá, o setkáním s tímto druhem se dozvíte až příliš pozdě. Tedy až potom, co vás něco neviděného kousne. Jedná se o nejmenší z dosud známých druhů, v kohoutku dosahují svou výškou někam lehce nad kolena průměrně vysokého dospělého muže. Jejich těla v naší realitě pozbývají barvy, ačkoli hmotu mají. Oheň jim neublíží, ale přesto jeho využití v boji s tímto druhem najdeme. Pokud se někomu podaří jim zapálit srst, takto vzniklý plamen zůstává viditelným a tedy se snáze sleduje pohyb tohoto stvoření. Není zcela jisté, zda následným kompletní uhašením dojde k finálnímu zahnání tvora, nicméně doposud se tato taktika zdá účinnou. Ze všech doposud známých pekelných psů se tito nejčastěji drží ve smečkách, ačkoli tendence k tvoření skupin mají pochopitelně všichni.

Zombie psi

O jejich přítomnosti naopak víte už s předstihem, jelikož je doprovází nezaměnitelný odér hnijícího masa. Jsou také častými přenašeči nepříjemných onemocnění a zraněním od tohoto druhu pekelného psa je vždy třeba věnovat dostatečnou pozornost. Hlavně ránu důkladně vyčistit, jinak hrozí životu ohrožující zánět. Velikostně patří někam do středu, plně vzrostlý zombie pes bude v kouhoutku dosahovat někam k bokům dospělého člověka. Co se taktiky boje týče, jsou velice odolní před většinou útoků, a to z prostého důvodu, že necítí bolest. Jejich tělo je v podstatě mrtvé, tedy jim neuškodí řezné ani bodné rány, dokonce ani oheň jim při krátkodobém vystavení neublíží. Při delším grilování to jistý efekt má, ale nejúčinnějším se zdá být doslovné roztrhání na kusy.

Ohniví psi

Asi nejčastější a nejrozšířenější druh pekelného psa. Se srstí černou jak bezhvězdná noc vylézá ze stínů a upoutá pozornost žhnoucíma očkama jako dva velké rozpálené uhlíky. Jejich speciální schopností je nepochybně chrlení ohně,, čímž dokáží způsobit značné škody a nepříjemná zranění. Pochopitelně bojovat proti nim jejich vlastní zbraní, tedy ohněm, je zcela marnou snahou. Nicméně použív vodu a uhasit tím jejich plamen se zdý být celkem spolehlivým řešením. Výškou se většina ohnivých psů bude držet někde v lepším průměru. Není neobvyklé, když je jejich kohoutek v rovině s pasem člověka. Nicméně existují záznamy o minimálně jednom speficickém psu, který se samotnému popisu tohoto druhu lehce vymyká. Gwyllgi svým zjevem působí jako obří ohnivý pekelný pes, ale zřejmě se bude jednat o jakousi pokročilejší verzi.

Toto jsou doposud zaznamenané druhy pekelných psů. Jejich zmíněním nepotvrzujeme, že jde o jediné druhy, velmi pravděpodobně jich existuje ještě mnohem více.