Kruvalský institut čar a kouzel

Kruvalský institut čar a kouzel (originálně: Дурмстранг, v angl.: Durmstrang Institute for Magical Learning) se společně s Bradavicemi a Krásnohůlkami řadí mezi jednu ze tří největších kouzelnických škol v Evropě. S těmito školami také každoročně soupeří v Turnaji tří kouzelníků, jehož se účastnil od jeho počátku roku 1294. Sice není znám přesný rok založení, ale jisté je, že v již zmíněném roce institut skutečně existoval. Tato původně čistě chlapecká škola přijímá dodnes pouze studenty s alespoň kapkou kouzelnického původu (ideálně však kouzelníky čistokrevného původu), není tedy možné, aby zde studoval kouzelník mudlovského původu. V kouzelnickém světě mezi „dobrými“ kouzelníky je Kruval vyobrazován jako škola, ze které vyšlo nejvíce nedobrých čarodějů, a to hlavně kvůli jednomu, nemile proslulému kouzelníkovi, Gellertu Grindelwaldovi, jenž v institutu studoval.

Umístění

Poloha institutu není přesně známá ani mezi kouzelníky, neboť vzpomínky jejich návštěvníků a studentů by měly být ovlivněny paměťovými kouzly. Měla by se ale nacházet kdesi v nejseverněji položených, odlehlých oblastech Skandinávského poloostrova, daleko od zbylého světa kouzelnického, i mudlovského. Stejně jako například bradavická škola, je i Kruval chráněn před lidmi bez kapky kouzelnické krve různými typy zastíracích kouzel, takže těm „nesprávným“ se škola a její okolí zobrazuje jako pustá krajina bez jediného živáčka. Obyvatelé nedalekých mudlovských vesnic údajně věří zvěstem o tom, že kdo se do oné nehostinné krajiny vydá, shoří na popel. Jestli tomu ale opravdu tak je, nebylo dodnes zjištěno.

Mimo to jsou ale prostory školy popisovány jako méně rozlehlé oproti bradavickému hradu, což mají dorovnávat obrovské pláně a ohromné jezero, na němž kotví velká strašidelná loď pirátského charakteru. Díky odhadované poloze školy by se dalo očekávat, že se bude studentům a zaměstnancům školy naskytovat pohled na moře při každém pohledu do krajiny, ale údajně tomu tak není. I přes to lze ale sledovat krásná panoramata po celý rok. Vzhledem k tomu, že se institut dost pravděpodobně nachází za polárním kruhem, bývají zde, stejně jako všude v těchto oblastech, velmi kruté zimy s hromadami sněhu a ledu.

Historie institutu

Není znám konkrétní rok založení školy, ale co známo jest, že ji založila mocná středověká čarodějka Nerida Vulchanova. Ač se škola nachází v severních koutech Evropy, její zakladatelka byla původem z Bulharska, odkud pochází mnoho studentů, jež dnes školu navštěvují. Při jejím založení ale nešlo o žádnou školu se zaměřením na černou magii, jak je vyobrazována nyní, ale o klasickou kouzelnickou školu. Krom postu ředitele zastávala Nerida také po několik let funkci profesorky, bohužel za nejasných okolností v útlém věku zemřela a školu převzali jiní.

Druhým ředitelem, jenž má mimo jiné na svědomí první pošpinění reputace školy, se stal Harfang Munter. Tento zlý a surový člověk zastupoval funkci ředitele na přelomu 13. a 14. století a byl známý hlavně pro své kruté metody jak ve vedení školy celkově, tak při samotném vyučování na pozici profesora. Velmi intenzivně podporoval souboje obecně a bojovou magii (která na škole zůstává v rozvrzích studentů dodnes) a jako první přivedl na školu ideu vyučovat zde i černou magii, za což si velmi pravděpodobně získal přezdívku kouzelník "pochybné věrnosti a nekalých úmyslů".

Další podstatnou událostí, která pozměnila fungování kruvalského institutu, byl Turnaj tří kouzelníků roku 1792, neboť tehdy neznámý kouzelný tvor, mnohými popisován jako bazilišek chodící po dvou, napadl a zranil ředitele všech tří zúčastněných škol. Tehdy byl turnaj ukončen a dodnes je z důvodu nedostatečné bezpečnosti zakázán. To ovšem způsobilo, že se kruvalský institut přestával prezentovat, a i přes snahy mnohých ředitelů, se veřejnosti uzavřel. Ač o něm jeho nejbližší kouzelnická komunita mluví jako nejlepší kouzelnické škole Evropy, existují o těchto názorech mnohé pochybnosti, už jen kvůli známé a velmi nekalé historii Kruvalu.

Té totiž navíc pomohla skutečnost, že právě na kruvalském institutu studoval jeden z nejnebezpečnějších kouzelníků historie, Gellert Grindelwald. Školu navštěvoval na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého, devatenáctého století. Tehdy se ale i přes všechny pověry o vychovávání nedobrých kouzelníků na škole objevila i její světlejší stránka. Grindelwaldovy schopnosti a zaujetí do černé magie dosahovaly takových rozměrů, že je vedení nazvalo příliš nebezpečnými a byl ze školy vyloučen ještě před jejím dostudováním. I tak ale jeho brutální činy v následujících desetiletích zanechaly na reputaci institutu velké skvrny.

Nejspíš kvůli těmto faktům, které špinily a špiní pověst Kruvalu, se škola uzavírá více a více do sebe a svého nejbližšího okolí. To vede k tomu, že neexistuje dostatečné množství informací o její novodobější historii. Je znám až současný ředitel, čistokrevný bulharský kouzelník Petar Bogdan Bakshev (narozen 1920) jdoucí ve stopách druhému řediteli Kruvalu, Harfangovi Munterovi. Údajně podporuje výuku černé magie, lektvarů a souboje všeho druhu, nečistokrevné méně nadané studenty trestá za jejich původ, naopak talentované a čistokrevné jedince podporuje, jak nejvíce může. Díky tomu získal podobné přízvisko jako jeho vzor, a to „kouzelník mlhavých pověstí“. I přes nikdy nevyslovený zákaz velmi viditelně odsuzuje studia mudlů a další, podle něj „málo surové“ nekouzlící předměty. Naopak létání, a dále hlavně famfrpál schvaluje, údajně také občas vyučuje a s prestižnějšími školními týmy trénuje na víkendových famfrpálových kempech.

Uniforma

Ač jsou dnes známy jisté modely uniforem studentů Kruvalu, během času se nejspíše několikrát pozměnily. Není známo, zda a jaké uniformy se nosily na samotném počátku fungování školy, neboť první zachované dokumenty o povinném oblékání se dochovaly až z konce 19. století. Tehdy museli všichni studenti nosit tmavou tuniku s rolákovým límcem, tmavý kabát a kalhoty. K tomu obyčejné vyšší kožené boty a pásek stahující tuniku k tělu. Nevíme, zda se jejich uniformy dělily na zimní a letní varianty, ale vzhledem k poměrně mrazivým severním podmínkám lze odhadovat, že by se od sebe o moc nelišily.

Dnešní uniforma je mnohem propracovanější. Jejím základem jsou tmavé širší kalhoty, jejichž konce se zastrkávají do vyšších černých kožených bot. Dále se dělí na dvě základní varianty. Tou první je oblečení do budovy školy nebo jiných uzavřených prostor, a tvoří ji čistě bílá košile s kravatou barvy odpovídající koleje. Naopak pokud jsou studenti venku mimo hrad nebo potřebují více reprezentativní oděv, obléknou se do tmavě červené tuniky v pase chycené páskem se zlatou sponou, na níž je zobrazen erb Kruvalu. Vzhledem k tomu, že jsou zimy na severu velmi chladné, patří do školní uniformy taktéž černé kožené rukavice a typická „severácká“ čepice červené barvy a s kožichem uvnitř. Posledním kouskem oblečení dostupným pro všechny studenty je dlouhý červený zimní kabát pořádně zateplený kožešinou uvnitř. Ti bohatší, kteří to chtějí dát najevo, často nosí ještě luxusní plášť přes jedno rameno, není jich ale mnoho.

Výuka

Základní principy výuky má kruvalský institut, i přes svou poskvrněnou reputaci, shodnou se způsoby v Bradavicích a studenti zde studují v základu stejné předměty. Ač, jak se o Kruvalu ví, úplně nemusí nekouzelníky a jejich žití, jsou na škole vyučována taktéž studia mudlů. Nejsou ale nijak moc oblíbená, jak to tak mezi typickými čistokrevnými kouzelníky bývá, takže jde o čistě dobrovolný předmět s pravidelně nízkou účastí.

Mnohem zajímavější, ale zároveň také temnější stránkou, na níž mnoho bývalých ředitelů pyšných nebylo a nechlubili se jí, je výuka černé magie. Do studijního plánu jí zařadil až druhý ředitel Munter, a i když se několik jejich následníků pokoušelo vzdělávání v tomto oboru zrušit nebo i zakázat, vždy ji některý další ředitel povolil.

Sice se možná může zdát, že kruvalští nemají rádi nekouzelnický svět a nechtějí s ním mít nic společného, ale něco si od mudlů přeci jen převzali. A to jsou klasická bojová umění tohoto původu, jako například judo nebo karate. Krom těchto soubojů se studenti velmi důkladně vzdělávají v kouzelnických duelech a pečlivě je trénují po celou dobu studia. Získají tím v tomto ohledu poměrně výrazný náskok oproti absolventům jiných kouzelnických škol.

Škola podporuje studenty i ve sportech, ideálně samozřejmě v těch kouzelnických – jako například ve famfrpálu. Po celou dobu studia mají hodiny létání, kde se kromě historie létání a jeho trénování učí taktéž základy famfrpálu. To ale poměrně okrajově, neboť zájemci mohou navštěvovat víkendové famfrpálové tréninky ve speciálním kempu pro studenty, kde se naučí všemu potřebnému a hrají přátelské zápasy mezi sebou. Z těchto studentů jsou pak vybráni elitní jednotlivci, kteří se pak mohou stát dokonce členy reprezentace své země, a to poměrně snadno, protože takových hráčů v severních státech mnoho není.

Přijetí a zařazování do spolku

Na zápis se do Kruvalu může dostavit jakýkoliv člověk, jenž v sobě má alespoň kapku kouzelnické krve. Samozřejmě berou ideálně čistokrevné kouzelníky, ale přijmou i ostatní. Do prvního ročníku se hlásí šesti nebo sedmileté děti. Celý přijímací proces se zahájí krátkým proslovem ředitele školy, kdy institut ve zkratce zájemcům představí – samozřejmě v tom nejlepším. Ti nejmladší se stávají oficiálními žáky kruvalského institutu, i když prozatím jen jako obyčejné základní školy se základními prvky školy kouzelnické – jde hlavně o výuku usměrňování magie. Toto studium trvá 7 let, tudíž žáci končí základní vzdělání ve 13 letech. Mohou pokračovat v Kruvalu i dál, To už je pak ale specializovanější výuka v jednotlivých spolcích.

V rámci již zmiňované přijímací slavnosti se každý zájemce o studium ve spolcích (tzn. studium nižší a vyšší střední školy) napije ze své číše s kouzelným lektvarem poznání, tzv. Alofokem. Na do té doby čistě bílé kravatě se objeví nějaká barva – jedna z 9 barev devíti kruvalských spolků.

Každý zájemce musí dále projít zkouškou daného spolku, kde prokáže své schopnosti a vlastnosti, kterých si konkrétní spolek považuje. Když tedy zájemce ve zkoušce uspěje, kravata se mu celá dobarví do barvy jeho spolku a stává se plnohodnotným studentem kruvalského institutu. Kdo ale zkoušku nezvládne, musí se hlásit někam jinam, na Kruval mu je již cesta uzavřena.

Občas však se objeví výjimky, jejichž kravata se zabarvení do barev více (nejčastěji dvou) různých spolků. V tom případě má zájemce na výběr: Buď si vybere jeden spolek, kde bude zkoušku plnit, avšak pokud zkoušku neudělá, již nemůže zkoušet ty ostatní spolky. Nebo absolvuje zkoušku u obou (všech) spolků a následně si může vybrat, v případě že projde více zkouškami, nebo nastoupí do jednoho, kam byl přijat.

Spolky

SLEFÆR

Spolkem rozhodně nejzajímavějším pro studenty, kteří se rádi hodně hýbou, je právě Slefær. Jeho členi mají oproti jiným přednost dostat se do víkendových famfrpálových kempů, kde občas zůstávají i jako celý spolek povinně přes týden na sportovních soustředěních.

Váží si čestnosti ve sportu I mimo něj, ale také hlavně fyzické zdatnosti, na níž se zaměřuje přijímací zkouška. Jde o náročný běh plný různých překážek bez šance odpočinku. Navíc je plný různých zkratek a lákadel na podvádění, k čemuž se pochopitelně zájemce o členství v Slefæru nesmí uchýlit. Název spolku pochází ze slov fær (= zdatný) a Sleipnir – mystický kůň, jenž má zobrazovat rychlost a sílu studentů Slefæru. Navíc ho mají v erbu ještě společně se žluto-oranžovou barvou, která se také objeví při procesu rozřazování.

TJADUR

Jedním z cílů výsměchu jiných spolků je právě Tjadur, a to i přes to, že jeho členi jsou těmi nejbystřejšími z celého institutu. Jsou nazýváni šprty, knihomoly a podobně, ale samotní členové jsou na svůj spolek většinou hrdí, neboť vědí, že po vystudování mají šanci uchytit se prakticky v mnoha kouzelnických i nekouzelnických oborech. Studenti z Tjaduru se llvetsijou zajímají o historii a často jsou to oni, kdo má zájem o studia mudlů, jelikož zastávají názor, že i to patří do dějin našeho světa.

Nejcennější jsou pro ně vědomosti a schopnost si jich pamatovat co nejvíce, čemuž také odpovídá jejich přijímací zkouška. Uchazečům se ukáže plánek bludiště, který si musí zapamatovat a následně bludištěm, kde je ještě k tomu absolutní tma, projít. Kdo to zvládne a neztratí se, je do Tjaduru přijat. Také se jim občas díky jejich přehledu nad vším přezdívá "orli", toho navíc mají zobrazeného v erbu na tmavě modrém pozadí. S ním však souvisí i další věci, Tjazi totiž znamená orel, což společně s greindur (= inteligentní) tvoří název spolku.

Gollbur

Ač to vypadá, že kruvalští jsou jen zlí a egoističtí, Gollbur je jedním z důkazů, že tomu tak vskutku není. V tomto spolku si studenti pomáhají, avšak nejen pouze navzájem, ale i ostatním studentům z jiných spolků. Mimo jiné patří společně se studenty z Tjaduru mezi výjimky začínající se o studia mudlů, neboť často mívají tendence pomoct i jim. To z nich sice dělá další méně oblíbený spolek, ale také mají velmi slibnou budoucnost, neboť po absolvování školy mají velkou šanci stát se lékouzelníky.

Jak již tedy bylo zmíněno, jde jim hlavně o oddanost a obětavost vůči těm, které máme rádi, ale i lidem, které vidíme například poprvé v životě. Podle toho i vypadá jejich zkouška. Údajně jde pouze o vizuální halucinace, ale zkrátka prožívají situaci, kdy oni i všichni kolem trpí. Svou obětavost prokážou tak, že se vzdají svého pohodlí pro pohodlí ostatních – ku příkladu dát své jídlo někomu jinému a sám hladovět, nebo si odpírat spánek na noční hlídce, zatímco ostatní spí. Erbovním zvířetem je kanec – zobrazuje obětavost a potřebu chránit všechny kolem (stejně jako bachyně chrání své potomky), na zlatem pozadí, jenž podle mnohých ukazuje, jaká srdce gollburští mají. Název spolku se skládá ze dvou původních slov: Gullinbursti (= mýtický kanec) a hollur (= obětavý).

HARÖKK

Své místo na škole ale najdou i ti, kteří by se chtěli stát například bystrozory nebo něčím podobným, kde zkrátka člověk potřebuje nemít strach. Studenti často cestují a poznávají i různé kouty světa hlavně toho kouzelnického samozřejmě, ale zároveň se učí přežít v naprosté divočině, pouze z přírodních materiálů a bez hůlky, což v dnešní době, kdy existují kouzla pomalu na všechno, zvládne málokterý kouzelník. I proto se studenti učí základy bezhůlkové magie, aby byli schopni si nějak trochu pomoct i bez hůlky.

Harökk si tedy váží hlavně odvahy a samostatnosti, ale také jisté formy vynalézavosti. Tomu taktéž odpovídá jejich zkouška, neméně těžká než zkoušky ostatních spolků. Opět však není jasné, zda se jedná o pouhou vizuální halucinaci, nebo zda je dění zkoušky reálné. Uchazeči se nachází v severské divočině, odstřiženi nejen od civilizovaného světa, ale také od sebe navzájem. Jejich úkol je, zdá se, prostý – přežít. Překonávají různé nástrahy divoké přírody jak ve dne, tak v noci – není jasné, jak dlouho zkouška probíhá, existují názory, že každý uchazeč je v divočině jinak dlouho, podle toho, jak se mu vede. Ač to vypadá velmi krutě a nebezpečně, vše je údajně ošetřeno tak, že nikdo není smrtelně ohrožen, detaily však nejsou známy. Na základě těchto vlastností mají také harökkští v erbu vlka na fialovém pozadí – barvě skromnosti, což patří mezi další z vlastností typických pro tento spolek. Jeho název by se dal přeložit jako odvážný (hugrökk) vlk (Hati = mýtický vlk).

NIĐHÖLDUGUR

Ačkoli i z jiných spolků vychází velmi schopni a mocní kouzelníci, právě z Niđhölduguru si jich všímáme nejvíc. Zaměřují se totiž hlavně na černou magii, kterou je kruvalský institut proslulý. Mnohokrát v historii školy byl tento spolek společně s výukou černé magie úplně zakázán a zrušen. Vždy se ale našel nějaký další ředitel, jenž jej obnovil. Právě kvůli této skutečnosti se ani neví, zda v dnešních dobách Niđhöldugur existuje, ale počítá se s tím, že pokud ano, vychovávají tam nové stoupence Pána zla.

Považují si tedy hlavně talentu a zájmu o černou magii, k tomu ještě individuality a loajality. Na základě toho je, stejně jako u ostatních spolků, pro každého uchazeče připravena zkouška. Zde je to však komplikovanější, neboť se rozhoduje mezi přijetím uchazeče do Niđhölduguru a Kalikambi (více viz zkouška u Kalikambi). Základem jejich erbu, jak by člověk čekal, je černá barva, na níž figuruje velký mytologický drak s ostny po celém těle, Niđhöggr. Jeho označení se také stalo základem názvu spolku, ten pak ještě doplňuje holdugur (= mocný).

KALIKAMBI

Naprostým opakem Niđhölduguru jsou studenti spolku oddaných a mírumilovných, Kalikambi. Často se jim říká "zvířátkáři", neboť jim záleží na přírodě a přístupu lidí k ní. Během studia tráví hodně času v co nejméně dotčené přírodě, kterou zkoumají, ale také se hodně věnují bylinkářství, drakologii a mnoha dalším předmětům zaměřeným na převážně kouzelnické tvory.

Váží si člověka, jenž má rád klid a pořádek, je oddaný přírodě, také svému okolí, a celkově je povahou ochranář. Jak již bylo řečeno, zkoušku plní jako jediní proti jiným uchazečům, konkrétně niđhöldugurským. Jejich úkolem je ochránit nevinného tvora před svými protivníky, kteří se jej snaží zabít. Říká se, že dříve šlo dokonce o člověka, ale nikdo neví, zda je to pravda či ne. Jasné ale je, že dnes tomu tak není. Na zeleném erbu značením jejich vztah k přírodě mají kalikambští kohouta, údajně by mělo jít o zlatého kohouta Gullinkambi, jenž v severské mytologii znázorňuje příchod nového začátku po drsném konci. Z části jeho označení se také skládá název spolku, jehož druhou část tvoří slovo edlillegt (= přírodní).

VITSTANN

Každý, koho zajímá, jak co funguje – hlavně tedy z kouzelnického světa, je jako dělaný do Vitstannu. Jde o spolek vynalézavých a velmi inteligentních lidí, kteří rádi tráví čas zkoumáním různých předmětů a experimentováním s nimi. Studenti se k sobě chovají skoro jako rodina, neboť právě díky své zálibě ve zkoumání tráví hodně času pospolu, čímž upevňují své vztahy. To z Vitstannu údajně dělá jeden z nejpřátelštějších kolektivů na škole, jenž nemá absolutně žádný problém přijmout další členy – pokud mají samozřejmě stejný zájem. Když je člověk kreativní a šikovný, může se ve Vitstannu velmi snadno rozvíjet a učit novým věcem. Právě proto ze spolku vyšlo během historie již několik velmi schopných vynálezců a dal základy mnoha alchymistům.

Považují si vlastností jako například kreativita nebo inteligence potřebné k vymýšlení a vynalézání, ale mimo jiné i ochota a schopnost spolupráce, protože to už není v dnešní době věc, které by byl schopný každý a při práci v nějakém (realizačním) týmu je zkrátka nutné spolupracovat. Zkouška se skládá prakticky ze dvou částí. Jejich úkolem je vyrobit něco, prakticky cokoliv, co bude fungovat. Je úplně jedno co to bude, ale to není tak jednoduché. Na začátku zkoušky, která je velmi pravděpodobně také ovlivněna nějakými halucinacemi, totiž dostanou prakticky bezcenné věc – jedno použité párátko a podobně. Musí tedy dojít do (nejspíš vůbec neexistující) vesnice, kde od místních obyvatel musí získat suroviny na svůj "vynález", ideálně třeba výměnným obchodem. Jako své erbovní zvíře na šedivém pozadí mají kozla – podle některých jde o mytického kozla Tanngrisni, jenž dal také základ pro název spolku, ještě společně se slovem hugvitssamur (= vynalézavý).

ERKARFITT

Mnozí bohužel považují studenty právě z tohoto spolku za "méně cenné". A to hlavně proto, že je znám jako " spolek rváčů", v němž nestudují zrovna ti nejbystřejší. Během studia se zaměřují na fyzickou zdatnost, ale narozdíl od Slæferu nejde tolik o sport, jako o schopnost ochránit sebe nebo kohokoliv jiného. Ale to nejen fyzicky, velmi důležitá pro ně je také obrana proti černé magii. Během studia se tedy věnují hlavně jí a bojovým uměním všech možných druhů.

Erkarfittští si krom loajality považují také tedy bojeschopnosti jakéhokoliv typu, na čemž je také postavena celá přijímací zkouška do spolku. Jde o prakticky jednoduchý turnaj v bojování po mudlovsku, jeden na jednoho. Vítěz jednoho duelu postupuje a bojuje s vítězem jiné dvojice, až do konce, kde každý obsadí jednu příčku hodnocení. Následně je vybrán určitý počet nejlepších studentů (bohužel není známo přesně číslo), kteří jsou do spolku přijati, ale absolutní vítěz celého turnaje k tomu dostává ještě mnohé výhody – například přednostní vstup na sportovní kempy stejně jako Slæferští nebo osobní tréninky navíc. Jako erbovní zvíře mají chobotnici – podle některých zobrazující hbitost a schopnost ubránit se jakémukoliv nebezpečí. Pozadí erbu mají hnědé – to už však nikdo nevysvětlil, ale mohlo by to zobrazovat sebevědomí studentů, tu "pevnou půdu", co mají pod nohama. Název spolku údajně tvoří dvě slova: Kraken (= mýtická chobotnice) a erfitt (= tvrdý).

NUMÓTOSK

Na každého poctivého, ale také hlavně pracovitého a schopného zájemce čeká na kruvalském institutu Numótosk. Tento spolek se, ač k tomu podle většiny ostatních není, považuje za nejprestižnější, a hlavně nadřazený vůči ostatním. Jde o velmi chytré, ale v naprosté většině hlavně čistokrevné kouzelníky – za touto podmínkou si hodně stojí a také ji vnucují ostatním spolkům, zatímco nečistokrevné pomlouvají a ponižují. Což je poměrně paradox vzhledem k tomu, že mnoho studentů, jež si Kruvalem projdou právě v tomto spolku, se po studiu stávají právníky a zastávají další takovéto pozice.

Záleží jim hlavně na vlastnostech jako schopnost předvídat své okolí, inteligence a umění strategického přemýšlení. Jejich zkouška by se dala řadit mezi ty těžší, má totiž rovnou dvě kola. V prvním kole musí uchazeči ukázat, jak dobře umí odhadovat lidi kolem sebe, a to formou "hry" na vetřelce. Vždy se do skupinky zájemců vmíchá jeden již kruvalský student a funguje s nimi jako by byl jedním z nich. Úkolem zkoušených je tohoto impostera odhalit do předem určeného termínu. Kdo tipne špatného člověka, zkouškou neprošel a má smůlu, zatímco úspěšní jedinci pokračují do druhého kola. To první je takové "hrubší síto", kdy více lidí většinou projde. Druhá část zkoušky už je ale padesát na padesát, neboť zde uchazeči hrají kouzelnické šachy. Pravidla jsou jednoduchá: Vítěz je do spolku přijat, jeho protivník nikoliv. Údajně jde většinou o spíše klidné osobnosti, i když občas se najdou výjimky potvrzující přesný opak. To zachycuje jejich erb: výrazné tyrkysové pozadí znázorňuje rovnováhu a čestnost, zatímco Ratatosk – bájné zvíře severské mytologie podoby veverky, ukazuje zmiňované neklidné a nevyrovnané výjimky spolku. Název Numótosk pochází ze dvou slov: numeró (= číslo) a Ratatosk.