Yves Martin

Yves Zoé Martin byla hráčkou famfrpálu, později se stala bystrozorkou a nakonec i vrchní a pak i hlavní bystrozorkou, než byla sesazena z funkce a vyhoštěna ze země. Potají přešla tak k Fénixově řádu, přidala se k Vanatori de Intuneric a navenek stále udržuje zdání francouzské paničky.

Yves Zoé Martin

Yves Zoé Martin
Celé jméno:	Neuvedeno
Datum narození:	28. 12. 1946
Hůlka:	Neuvedeno
Patronus:	Orel
Škola:	Neuvedeno
Rodina:	Raltair Gilbert Inkwood - otec Zoé Martin - matka Carl Raltair Inkwood - bratr z otcovi strany Michel Moreau - bratr z matčiny strany André Moreau - bratr z matčiny strany Gabriel Martin - syn z 1. manželství Zoé Martin - dcera z 1. manželství James André Hildebrant - syn z 2. manželství Olivies Silas Hildebrant - syn z 2. manželství
Původ:	Neuvedeno
Bubák:	Neuvedeno

Biografie

Původ

Matka Yves, Zoé Martin, pochází z jednoho z významných čistokrevných kouzelnických rodů ve Francii. Přesto se nedlouho poté, co dostudovala Krásnohůlky, v roce 1928 zamilovala do mudly i přes nesouhlas rodiny. Na protesty rodiny nijak nedbala, až se nakonec situace vyhrotila tak, že s ním utekla a rodina ji vydědila. Nedlouho poté, v lednu 1929 se jim také narodil první syn Michel a později v roce 1936 další syn André.

Sice finančně strádali a měli problémy vše zvládat, i kvůli odsuzování od kouzelnické společnosti, ale jinak byli šťastná rodinka. Nakonec se pokoušeli více se distancovat od francouzské společnosti, a tak se přestěhovali do Velké Británie. Tam o několik let později došlo k nehodě, při které zemřel otec Michela a Andrého a Zoé zůstala na jejich výchovu sama.

Mezitím v roce 1943 Raltair Inkwood přišel o svou ženu Priscillu a taktéž zůstal sám na východu čtrnáctiletého Carla a mladší dcery Daphné. Doufal i v nalezení druhé manželky, proto když se seznámil se Zoé, která se mu jevila jako ideální manželka, začal uvažovat o manželství. Alespoň do doby, než zjistil o mudlovském otci jejích dvou synů. Poté zavrhl myšlenky na manželství, i když se s ní stýkal dál, ale spíše ji jen využíval a ubližoval ji.

Zoé to viděla jinak. Milovala ho a pořád měla naději, že on to vidí jinak. I třeba když v roce 1946 mu řekla, že je těhotná, doufala, že kvůli dítěti se konečně přizná k jejich vztahu. Spletla se. Bylo mu jedno, co bude s ní, a co bude s dítětem, bylo mu i jedno, že začala být psychicky čím dál víc labilnější. Až nakonec 28. prosince 1946, když byla v osmém měsíci, její zoufalství dosáhlo toho bodu, že spáchala sebevraždu. Raltair sice byl u toho, ale nesnažil se ji nijak zachránit, jen odešel. Našli ji pak doma její synové, kteří byli tou dobou doma na vánočních prázdninách z Krásnohůlek. Přivolali pomoc, ale ač se nepodařilo zachránit Zoé, Yves alespoň ano. Jen tyto okolnosti o jejím narození, smrti jejich matky a celkově cokoliv o jejím otci, jí její bratři nikdy neřekli. Jen jí dali jméno Yves, které jí stihla Zoé vybrat ještě před smrtí, když si myslela, že bude mít dalšího syna. Raltaira se nikdo nenamáhal kontaktovat, že Yves přežila.

Dětství

Narození Yves znamenalo konec studia pro Michela. Když se narodila Yves, byl už plnoletý, skoro osmnáctiletý, a studoval sedmý ročník. Ten nikdy nedokončil, namísto toho se začal starat o Yves a pracovat na Příčné ulici. Měl nelehký úkol, že se snažil uživit svoje mladší sourozence a zároveň se postarat i o jejich výchovu. On i André museli rychle dospět, aby se mohli postarat a vychovat Yves.

Finančně na tom nebyli moc dobře, protože dlouho byli živi jenom z platu Michela. Ten si ani zpočátku nemohl dovolit tolik pracovat, protože se musel starat o malou Yves. Proto pokud to šlo, hlídal ji André, kdykoliv nemusel být v Krásnohůlkách, i za pomoci svých přátel Marcela Dreuxe a Sebastiena Rollanda. Také to byl důvod, proč musela chodit do školky i do mudlovské školy, ačkoliv svoje spolužáky nesnášela.

Jakmile se u Yves začali projevovat magické schopnosti, bylo jasné, že jednou bude muset do kouzelnické školy. Jelikož se narodila jako jediná z rodiny v Londýně, dostala automaticky po svých jedenáctých narozeninách dopis z Bradavic, kde také jako jediná z rodiny studovala.

Studia v Bradavicích

Moudrý klobouk ji zařadil do Zmijozelu, ač se čekalo, že bude spíš v Havraspáru. I tak tam víc seděla povahově, byla spíš tichá dívka, která si hleděla svého. Neměla na škole moc přátel, soustředila se hlavně na studium a o ostatní se moc nezajímalo.

To se změnilo, když se usadila na koště a zkusila konkurz do famfrpálového týmu. Famfrpál zbožňovala už od malička, hlavně díky tomu, že její bratr André po dokončení Krásnohůlek se začal věnovat profesionálně famfrpálu ve Francie. Šla trochu v jeho stopách a dostala se do famfrpálového týmu už ve druhém ročníku snadno jako střelkyně. Jakmile byla na koštěti, už nebyla ta tichá dívka, kteráse věnovala studiu. Už se soustředila jen na hru a na to, jak vyhrát. Za svých studií přispěla značně k tomu, aby se jim povedlo nakonec několik let po sobě vyhrát famfrpálový pohár.

Díky famfrpálu i zažila svoji první lásku, i když to byl jen krátký románek. Během čtvrtého ročníku začalo být jasné, že Yves bude příští rok kapitánka, a tak už tehdy se spojila se současným kapitánem. Kromě toho, že mu pomáhala s vedením týmu, on zase jí pomáhal s naučením se, jak vést tým a vymýšlet tréninky. Během toho se víc sblížili a započal jejich románek. Moc se o to o nich nevědělo, jen lidem z týmu to bylo jasné (i dřív než těm dvěma). I tak to trvalo jenom půl roku, protože on nakonec dostudoval a měl nabídku hrát famfrpál v Americe. Bylo jim jasné, že vztah na dálku jim nevydrží, a tak se nakonec rozešli v dobrém.

Tou dobou se o Yves začala zajímat i část rodiny její matky. Jelikož byla čistokrevná, tak ji rodina Martinů tak nezavrhovala jako její bratry. Podařilo se jí navázat s nimi po letech nakonec dobré vztahy. Zároveň začala její babička dbát na její patřičnou výchovu, tedy aby znala správně etiketu, vychování jaké se sluší dívce jejich rodu. To všechno se učila převážně o prázdninách.

Yves se pak v pátém ročníku stala kapítánkou týmu a tak setrvala, až do konce studia. U toho si zvládala udržet výborné výsledky u NKÚ i OVCE. Především se jí ale povedlo už během konce sedmého ročníku získat smlouvu, aby po škole mohla začít ve Francii hrát famfrpál profesionálně.

Famfrpálová kariéra a skoro rodinná idylka

Sotva dokončila školu, začala hrát ve Francii za ženský tym Rouenské růže. Tehdy začala používat i jméno Zoé, jelikož byli ženský tým a chlapecké jméno Yves by ve Francii bylo víc matoucí. Zoé byla jednodušší pro publicitu. Nemluvě o tom,že už i to jméno Zoé Martin začínalo budit pozornost francouzského kouzelnického bulváru kvůli její matce.

Jejich týmu se zpočátku moc nedařilo, ale změnilo se to, když jejich tým získal nového trenéra. Shodou náhod Sebastiena Rollanda, jednoho z blízkých přátel jejího bratra a bratrance, a shodou náhod se Yves zalíbila Rollandovi. I když ho chvíli odmítala, nakonec to trvalo jen pár měsíců, než spolu začali chodit v březnu 1966. V říjnu 1966 pak Yves přišla na to, že je těhotná. Začalo jim šťastné období, kdy sice Yves musela přestat s famfrpálem, ale za to se společně těšili na potomka.

Zároveň započali i přípravu na svatbu. Byl to hlavně nátlak ze strany rodiny Yves Martin, aby nebylo dítě nemanželské. Proto 14. února se Yves a Sebastien vzali. I když to byla spíše jen kvůli dítěti a jen v rodinném kruhu. Předmanželská smlouva navíc ošetřila, aby neměli společný majetek, příjmení si ponechali svoje a ani Yves to nikdy nepovažovala za manželství. Slíbili si, že později se vezmou jak se patří, velká svatba se vším všudy, bez těhotenstkého břicha u nevěsty. To bude jejich pravá svatba.

Jen s jejich dítětem to nemělo tak šťastný konec. Yves unavovalo být doma pořád sama a nic nedělat, proto si byla 28. května 1967 zahrát famfrpál s kamarádkou, když byla v osmém měsíce. Snažila se být opatrná a bylo to spíš jenom takového házení. Není si jistá, co se stalo pak. Má z toho jen matné, mlhavé vzpomínky. Vybavuje si hlavně bolesti. Když se pak probrala, řekli jí, že její syn nepřežil.

Zájem médií

Pro ni a i pro Sebastiena nebylo lehké se s tím vyrovnat a i jejich vztah tím trochu utrpěl. Co přesně se mezi nimi dělo, zůstává tajemstvím. Je jen jasné, že se Sebastien se snažil postarat o Yves, chránit ji před ostatními a také ji i mít jen sám pro sebe. To došlo až k tomu, že když se Yves vzpamatovala a nastal čas, že by mohla zase se vrátit k famfrpálu, vedení jejich klubu ji neprodloužilo smlouvu. Mohl za to Sebastien, který si nepřál, aby Yves dál hrála. Chtěl ji mít raději doma, chtěl se pokoušet o další dítě a opravdu založit rodinu. Jen Yves se na to v tu chvíli necítila.

O tomhle se nakonec dozvěděli kamarádky z jejího týmu, kterým se to nelíbilo a víc proti tomu protestovali. Celkově se jim nezdálo už delší dobu, co se děje mezi Sebastienem a Yves. Nakonec jedné z nich došla trpělivost a vynesla to ven, až se to dostalo k novinářům. Proti Sebastienovi se začali vznášet obvinění, jak využíval svého vyššího postavení nad ženami. Rozpoutala se tak kauza, kterou noviny nazývaly "Rouenské trny". Chytli se toho jak seriózní média, tak i bulvár.

Bohužel pro Yves, tím jak byla spolu se Sebastienem hlavními postavami kauzy, tak byli chycení ve středu. Sice se kauza rozšířila, že se vznášela i obvinění proti jiným mužům, ale hlavní zájem byl pořád o ně. I když Yves tuhle pozornost nesnášela. Zpočátku ji média stavěla do pozice oběti, ale postupně začali vznášet další a další pochybnosti, že někdy byl právě ten trenér obětní beránek. Vůbec tomu nepomohlo když jedna z hráček ho obvinila ze znásilnění, které se pak neprokázalo.

Skutečnost byla poněkud jiná, to se ale k novinám nikdy nedostalo. Za to se k nim dostalo, že bratr Yves, André, z nějakého důvodu napadl Sebastiena. Oba dva kvůli tomu skončili i v nemocnici. André z toho měl i skoro trvalé následky, že ho nakonec dávali dohromady lékouzelníci ve Švýcarsku, aby mohl vůbec se zase vrátit zase ke svojí hvězdné famfrpálové kariéře. Zároveň z toho vznikla soudní žaloba za napadení od Sebastiena proti Andrému, kterou nakonec vyhrál a André mu musel zaplatit nemalé peníze jako bolestné. Tak moc, že nebýt Marcela Dreuxe, nemohl by si dovolit zaplatit ty lékouzelníky ve Švýcarsku.

Tohle mezitím mělo za následek i odloučení Yves od Sebastiena, který ji to dával za vinu. Zůstavali sice stále papírově manželé, ale už se nevídali. I částečně proto, že se mu Yves začala vyhýbat.

Kariéra na ministerstvu

Yves se sice na pár měsíců k famfrpálu vrátila, ale už u něj nevydržela. Média o ní pořád měla moc velký zájem, což nesnášela. Chtěla uniknout jejich pozornosti, a také už nechtěla narazit na Sebastiena. Proto se nakonec vrátila zpátky do Británie. Tou dobou už se její bratři přesunuli nazpět do Francie, a tak zůstala ve své rodné zemi sama.

Bylo na čase započít novou kariéru, ideálně nějakou méně nápadnou pro média. Přihlásit se na bystrozora byl spíše takový pokus, hlavně i díky dobrým známkám ze školy pro to měla příležitost. Nakonec jí to vyšlo, složila zkoušky a 1968 započala svůj výcvik.

Výcvik dokončila 1971 a nastoupila do služby jako řadová bystrozorka ještě pod vedením Jonny a Lizanne Leth, později i pod vedením Lucy Ginger. Po tu dobu žila sama v malém londýnském bytě, dokud se neskamarádila s Pheobe Shallow a nakonec nezačala bydlet s ní.

Během své práce na ministerstvu začala řešila mnoho případů se Smrtijedy, nakonec se s nimi i několikrát utkala, zejména v létě 1968 u Whitmorského lesa. Za tuhle bitvu jí později byl udělen i Merlinův řád 2. třídy. V prosinci 1972 ji byla i nabídnuta pozice vrchní bystrozorky, kterou přijala.

Fyzický vzhled

Svou vysokou a díky jejím famfrpálovým létům také atletickou postavu přitahuje pozonost, což je ovšem přesně to, čemu se snaží vyhnout. A ten fakt, že k tomu má ještě dlouhé pěkné vlnité blonďaté vlasy, ji k tomu moc nepomáhá. Proto se snaží svoje přednosti spíše skrývat. Vlasy má většinou svázané v copu nebo co nejpečlivěji uhlazené do ohonu, zřídka kdy rozpuštěné.

Stejně tak i oblečení nosí ležerního stylu, hledí hlavně na praktičnost, než na to, aby se nějak snažila zvýraznit svou postavu. Kdyby mohla, nejraději by neustále chodila jenom ve sportovním. Ale obvykle nosí spíše košile nebo halenky, svetry, tmavé kalhoty, kožený kabát nebo koženou bundu anebo prostě jenom hábit. Díky tomu je tak její tetování růže na levém rameni jen zřídka vidět, maximálně v létě. A snad i kvůli tomu, jak se snaží nepoutat pozornost, nenosí skoro nikdy červenou, její šatník se skládá především zelené, modré, tyrkysové, maximálně ještě fialové. Teplým barvám se prostě vyhýbá,

Snaží se být vždy perfektně upravená, aspoň pokud to možnosti dovolují, a být nenápadná. Ale i přes to všechno je v jejích pohybech určitá skrytá elegance a sebevědomí. Ač se to snaží skrývat, nedokáže utajit svůj původ a aristokracii, kterou má prostě v genech. Pokud chce, vezme si na sebe pěkné šaty a působit elegantně a sebevědomě, zatímco s úsměvem na rtech vede společenskou konverzaci a ignoruje veškeré pohledy přesně tak, jak se od ní očekává..

Povahové rysy

Byla a pořád je spíš tou milou tichou holkou, která sedí v koutě a hledí si svého, protože nemá ráda moc pozornosti. Dává si moc dobrý pozor na to, jak vypadá a jak působí, proto mnohdy skrývá své emoce. Má ráda kontrolu nad tím, jak působí na své okolí. Snaží být milá a zdvořilá, dělá, co se od ní vyžaduje nebo očekává. Jen je těžké říct, co je skutečné a co jen přetvářka. Jediná chvíle, kdy si dovolí ztratit kontrolu a přestat se přetvařovat, je při sportu, zejména na koštěti. Skoro jako by z ní byl jiný člověk. Nadšená, živá, plná energie a především upřímná.