Japonská území

Ačkoliv je Japonsko z pohledu mudlů nebo-li tsunehito pouhý ostrovní stát na východě Asie, z hlediska kouzelnického rozdělení toho má pod svou správou víc. Japonské ministerstvo magie tak spravuje nejen japonské území, ale i korejské a filipínské, pro které platí obdobná pravidla.

Historie

Kultura japonských zemí je velmi prastará a velmi si zakládá na svých tradicích a minulosti. Jen výjimečně se stane, že od nich upustí , což nastalo například s příchodem hůlkové magie ze západu ve 13. století.

Do té doby využívali magické štětce převzaté od čínských čarodějů. Štětce jim pomáhali usměrňovat magii za pomoci jejich kouzelnického jádra, což byli právě štětinky štětce, obvykle získané z nějaké magické bytosti jako třeba bakeneko, nekomata nebo víceocasá liška. Štětcem se místo verbální nebo neverbální formulace kouzla, jako je tomu u hůlek, psaly znaky Kanju.

S příchodem kouzelnických hůlek postupně japonci přišli na to, že na mnohá kouzla se zdají praktičtější, obzvlášť na běžně používání, a tak se s postupem času magické štětce přestaly využívat. Přesto je jejich používání stále vyučováno na Mahoukotoro.

Společnost

Japonsko bylo vždy homogenní společností a po staletí zachovávalo koncept rasové čistoty. Na druhé straně komunita kouzelníků udržuje přísnou sociální hierarchii. Na rozdíl od kouzelníků ze západních zemí si zde prostě nemohou vzít každého. Existují pravidla, která je třeba dodržovat.

Asijská kouzelnická společnost, alespoň ta v japonských zemích, se rozděluje na několik úrovní.

• Kouzelníci jsou nazýváni madoushi.

• Nemagičtí lidé/mudlové jsou nazývání tsunehito. Mezi ně spadají i motáci, kteří nemají své označení.

• Polokrevní kouzelníci jsou han-mahou.

• Mudlorození kouzelníci jsou rei-mahou, tedy nulová magie, značící, že nemají žádné magické dědictví.

• Čistokrevní kouzelníci se pak dělí do dvou kategorií. Aristokratickou neboli určenou krví anebo získané bohatstvím neboli obchodníci. Aristokratičtí čistokrevní jsou nazývaní junketsu (z období Heianu a dříve), čistokrevní obchodníci (zahrnují například obchodníky košťat, hůlek, brků, talismanů a mnoha dalších) jsou nazývaní gaiketsu (od 18. století až po dnešek).

Na rozdíl od Evropanů, kde manželství mezi čistokrevnými a nečistokrevnými je přijatelné, se musí v japonských zemích dodržovat následující protokol.

1. Titul a jmění rodiny je předáváno na nejstaršího syna nebo dceru po svatbě, případně dědictvím, takže junkentsu se musí oženit s někým s nižší hodností (gaiketsu nebo někoho z junketsu, kdo má staršího sourozence, který všechno dědí).
2. Ten, kdo není nejstarším potomkem, se naopak musí oženit nebo vdát nad svojí hodnost a získat rodinné jméno a bohatství svého partnera.
3. Synové mají v následnictví ohledně titulu a majetku přednost před dcerami. Tedy i syn narozený jako nejmladší, bude mít přednost před nejstarší dcerou. Jen pokud rodina nemá žádného syna připadne jmění a titul nejstarší dceři.
4. Junketsu a gaiketsu se určují podle narození a manželství. Mladší junketsu se může stát gaiketsu svazkem, (pokud si vezme gaiketsu čarodějku se jměním). Toto manželství je přijatelné, jelikož ve výsledku se jejich hodnoty vyváží.
5. Junketsu a gaiketsu si nemohou vzít nikoho z han-mahou, rei-mahou anebo tsunehito.
6. Pokud je tento protokol porušen, rodinný titul jakéhokoliv junketsu nebo gaiketsu čaroděje je okamžitě odebrán.

Po porušení těchto zákonů jsou čaroděj nebo čarodějka potrestáni, někdy i vyhoštěním z jejich klanu a odebráním rodinného jména. Naštěstí nejsou zákony rei-mahou a han-mahou tak přísné, a sňatky mezi těmito kouzelníky jsou přípustné.

Jinak byly ovšem rodinné předpisy tak přísně svázány, že se po staletí madoushi a rei-mahou nijak nemísili. I proto je v japonských zemích zhruba 70 % čarodějů čistokrevných. Sňatky s rei-mahou začali až velmi pozdě, v 19. století, na soumraku samurajské éry. Mnoho samurajů hledalo něco, co by jim po propuštění ze služby služby připomnělo staré časy, až narazili na kouzelnický lid.

Díky japonské homogennosti a konzervatismu platí tyto informace pouze pro heterosexuální vztahy. Stejnopohlavní vztahy nejsou sice zákonem nijak zakázány, avšak něco tak netradičního je pro japonský, filipínský i korejský lid naprosto nemyslitelné. Projevovat si nějakou náklonnost s někým stejného pohlaví je možné snad jen v soukromí za pečlivě zamčenými dveřmi. Případné odhalení může mít až katastrofální následky. Pro dotyčné by to znamenalo vyhoštění z klanu, odebrání rodinného jména a neskutečnou hanbu ve společnosti.

Vláda

Japonská území jsou spravovaná Japonským ministerstvem magie. To je umístěno ve městě Kyoto a má několik vstupů, ovšem najednou může být použit vždy jen jeden z nich. Proto kdokoliv, kdo míří na ministerstvo magie, dostane nejprve lístek, ze kterého se dozví, který vchod má použít. Až pak je možné projít dovnitř kolem strážce ministerstva, živoucího Komainu/Shishi.

Podobné pobočky, ačkoliv menší, se pak nacházejí i v Koreji a na Filipínách.

I Japonské ministerstvo má své vězení, které je umístěné na vzdáleném ostrově uprostřed Dračího trojúhelníku, kde vězně stráží Yokai. Právě díky vězení dochází v Dračím trojúhelníku k tolika nehodám a častému výskytu pohřešovaných mudlovských lodí. Tyto incidenty jsou způsobovány vlivem všech kouzel, kterými je vězení opředeno.

I přes tato omezení není utajení kouzelníků před Tsunehito tak přísné jako například na západě. Tsunehito jsou k přijetí Madoushi značně otevřenější a ani v historicky nezaujímali vůči nadpřirozenu negativní postoj, naopak jej uctívají. Mnoho Japonských chrámů je také spravováno starými kouzelnickými rody. Pokud proto dojde k nějakému prozrazení, nehrozí za to kouzelníkovi tak přísné postihy jako na západě.

Vzdělávání

Nejvýznamnější školou na japonském území je Mahoutokoro. Těší se dobré reputaci, ať už v oblasti akademických výsledků a nebo Famfrpálu. Zároveň, i přesto s tím, že se jedná o jednu z nejmenších oficiálních kouzelnických škol, je to škola velmi prestižní a není až tak jednoduché se na ni dostat.

Kouzelníci, kteří nejsou přijati, se mohou zkusit přihlásit do čínské nebo indické školy a nebo navštěvují některé z lokálních, ne až tak významných škol, které se nacházejí na japonských a filipínských ostrovech a na korejském poloostrově. Jedná se o školy neuznávané Mezinárodní konfederací čarodějů, neboť na to nejsou dostatečně velké a/nebo nedosahují kouzelníci zde studující dostatečných výsledků. Mnohokrát se neotevřou všechny ročníky, nebo nevypíšou všechny předměty, někdy bývají pospojovány různě staří studenti do jednoho studijního útvaru. Cílem těchto škol je, aby se mladí kouzelníci naučili aspoň základy magie a prošli alespoň některými M. N. T - Mahō nōryoku tesuto (ekvivalent N.K.Ú.)