Ministr kouzel

Ministr kouzel je politická funkce stojící v čele kouzelnické komunity a je oficiální hlavou ministerstva kouzel. Předsedá kouzelnické vládě a jedná se tak o ekvivalent mudlovských premiérů či ministerských předsedů. Do postu ministra kouzel jsou kandidáti voleni demokraticky, v časech krize však již byla tato pozice opakovaně nabídnuta předem vybraným jednotlivcům (příkladem může být Albus Brumbál, který všechny takové nabídky odmítl). <ref>Ministers for Magic | Wizarding World. https://www.wizardingworld.com/writing-by-jk-rowling/ministers-for-magic </ref>

Seznam ministrů kouzel

  Ulick Gamp

1707 – 1718

Na Ulicka Gampa, předtím předsedu Starostolce, padl obtížný úkol dostat pod kontrolu rozdrobenou a vyděšenou kouzelnickou komunitu, vyrovnávající se s uvalením Mezinárodního zákona o utajování čar a kouzel. Jeho největší zásluhou bylo založení Oddělení pro uplatňování kouzelnických zákonů.

  Damocles Rowle

1718 – 1726

Rowle byl zvolen díky své politické kampani, jejíž heslem bylo „Tvrdě na mudly“. Nakonec byl však nátlakem ze strany Mezinárodního sdružení kouzelníků donucen vzdát se funkce.

  Perseus Parkinson

1726 – 1733

Pokusil se prosadit zákon, jenž by zakazoval uzavírat sňatky s mudly, čímž se ovšem minul s naladěním kouzelnické společnosti té doby, neboť kouzelnictvo již tehdy bylo anti-mudlovskými směry značně unaveno a přálo si klid a mír. Zbavili se ho při nejbližších volbách.

  Eldritch Diggory

1733 – 1747

Byl oblíbeným ministrem, který poprvé zavedl nábor bystrozorů. Zemřel ve funkci (na dračí spalničky).

  Albert Boot

1747 – 1752

Byl sympatický, ale neohrabaný. Rezignoval na funkci poté, co se mu nepodařilo zvládnout vzpouru skřetů.

  Basil Flack

1752 – 1752

Ministr s nejkratším funkčním období vůbec. Vydržel pouhé dva měsíce – rezignoval poté, co se skřeti spojili s vlkodlaky.

  Hesphaestus Gore

1752 – 1770

Gore byl jeden z prvních bystrozorů. Úspěšně se vypořádal s mnoha revoltami kouzelných stvoření, i když mnoho historiků se domnívá, že jeho odmítnutí zvážit rehabilitační program pro vlkodlaky, jednoznačně vedlo k více útokům. Obnovil a posílil Azkabanské vězení.

  Maxmilian Crowdy

1770 – 1781

Jakožto otec devíti dětí se Crowdy jevil jako charismatický vůdce, jenž vyhnal několik extrémistických čistokrevných skupin, plánujících útok na mudly. Jeho náhlý a mysteriózní skon ve funkci se stal námětem mnoha knih a konspiračních teorií.

  Porteus Knatchbull

1781 – 1789

V roce 1782 pro něho nechal tajně poslat mudlovský ministerský předseda Lord North, aby vyzvěděl, zda by nemohl něco udělat postupující duševní chorobou krále Jiřího III. Na veřejnost však pronikla zkazka, že Lord North věří na čaroděje, a o něco později byl nucen po návrhu na vyslovení nedůvěry na svou funkci rezignovat.

  Unctuous Osbert

1789 – 1798

Všeobecně na něho bylo pohlíženo jako na někoho, kdo se až příliš nechává ovlivňovat bohatými a vlivnými čistokrevnými.

  Artemisia Lufkinová

1798 – 1811

Stala se vůbec první ministryní kouzel. Založila Odbor pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci a usilovně lobovala za to, aby se v době její vlády pořádalo Mezinárodní mistrovství světa ve famfrpálu právě na britské půdě. Nutno dodat, úspěšně.

  Grogan Stump

1811 – 1819

Mezi lidmi se stal velmi oblíbeným ministrem kouzel. Byl také vášnivým fanouškem famrfpálu (fandil Tutshillským tornádům) a dal vzniknout Odboru kouzelných her a sportů. Podařilo se mu také poradit si se zákony týkající se kouzelných bytostí, které byly po dlouhou dobu předmětem sváru.

  Josephina Flintová

1819 – 1827

Během funkce se u ní projevil nezdravý sklon k anti-mudovským názorům. Nesnášela novou mudlovskou technologii, jakou byl například telegraf, o kterém tvrdila, že narušuje správné fungování hůlek.

  Ottaline Gambolová

1827 – 1825

Zastávala mnohem otevřenější postoj než její předchůdkyně. Gambolová vytvořila speciální výbor, který se zabýval výzkumem mudlovského intelektu, jenž se v tomto období britského impéria ukázal být mnohem větším, než byla většina kouzelníků ochotna připustit.

  Rodolphus Lestrange

1835 – 1841

Byl zpátečnickým ministrem, který se pokusil zrušit Oddělení záhad – to ho však zcela ignorovalo. Nakonec se vzdal funkce z důvodu podlomeného zdraví, všeobecně však kolovaly řeči, že se ve skutečnosti nedokázal vyrovnat s napětím v povolání.

  Hortensia Milliphuttová

1841 – 1849

Zavedla více zákonů, než kterýkoliv předchozí ministr; mnoho z nich bylo užitečných, avšak některé byly poněkud zbytečné až únavné (například zákon ohledně zašpičatělosti klobouků apod.), což nejspíš zapříčinilo její politický úpadek.

  Evangeline Orpingtonová

1849 – 1855

Byla důvěrnou přítelkyní královny Viktorie (která však nikdy nepřišla na to, že je Evangelina čarodějkou, natož pak ministryní kouzel). Panuje silné podezření, že Orpingtonová magicky (a nelegálně) zasahovala do Krymské války.

  Priscilla Dupontová

1855 – 1858

Z neznámých důvodů pojala krajní averzi k mudlovskému premiérovi Lordu Palmerstonovi, což nakonec došlo tak daleko, že to začalo působit potíže (když se mu na příklad v kapse jeho kabátu začaly mince proměňovat na pulce) a Dupontová byla donucena podat demisi. Je ironické, že Palmerston byl mudly přinucen k demisi jen o dva dny později.

  Dugald McPhail

1858 – 1865

Byl volbou najisto. Zatímco se mudlovská vláda potýkala se výraznými společenskými nepokoji, Ministerstvo kouzel zažívalo období nebývalého (a vítaného) klidu.

  Faris Spavin

1865 – 1903

Spavin byl nejdéle sloužícím ministrem kouzel – a také nejukecanějším. Přežil „pokus o atentát na svou osobu“, (kopnutím) spáchaným kentraurem, jenž bytostně nesnášel pointu Spavinova neslavně proslulého vtipu o tom „jak takhle přijdou kentaur, duch a trpaslík do baru…“. Dostavil se na pohřeb královny Viktorie s admirálskou čepicí a frčkami, po čemž mu Starostolec jemně naznačil, že je čas ustoupit do pozadí (Spavinovi bylo v době, kdy opustil funkci, celých 147 let).

  Venusia Crickerlyová

1903 – 1912

Stala se v pořadí druhým bystrozorem v postu ministra kouzel. Projevila se jako sympatická a zároveň spolehlivá osoba. Zahynula při děsivé nehodě při zahradničení (spojené s mandragorou).

  Archer Evermonde

1912 – 1923

Byl ministrem kouzel během mudlovské I. světové války. Vydal nouzová zákonná opatření, která zakazovala čarodějkám a kouzelníkům do tohoto konfliktu jakkoliv zasahovat, neboť zde hrozilo vážné porušení Mezinárodní dohody o utajování. Tisíce kouzelníků ho však neuposlechlo a pomáhali mudlům, kde se dalo.

  Lorcan McLaird

1923 – 1925

Přestože byl velmi nadaným kouzelníkem, nebyl úplně vhodným politikem. McLaird byl totiž neobyčejně uzavřený člověk, jenž upřednostňoval komunikaci se svým okolím výhradně jednoslabičnými slovy a pomocí různobarevných obláčků dýmu, které vypouštěl z konce své hůlky. Nakonec byl svým okolím, které mělo jeho výstředností již plné zuby, donucen z úřadu odstoupit.

  Hektor Fawley

1925 – 1939

Nepochybně byl zvolen proto, že byl naprostým opakem McLairda. Fawley byl sice okázalý a energický, avšak nevzal dostatečně vážně v úvahu hrozbu, jakou pro kouzelnický svět představoval Gellert Grindelwald. Zaplatil za to svým postem.

  Leonard Spencer-Moon

1939 – 1948

Na schopného ministra se vypracoval z roznašeče čaje v Oboru kouzelnických nehod a katastrof. Přestál dlouhé období mezinárodních konfliktů na straně mudlovské i kouzelnické. Úspěšně spolupracoval s Winstonem Churchillem.

Wilhelmina Tuftová

1948 – 1959

Tato veselá čarodějka předsedala období vítaného klidu a prosperity. Zemřela ve funkci po té, co až příliš pozdě zjistila, že je alergická na karamelky s příchutí hořečníku.

  Ignatius Tuft

1959 – 1962

Syn předešlé ministryně. Poněkud tíhnul k extrémistickým ideologiím a celou svoji volební kampaň založil na popularitě své matky. Poté, co slíbil, že zavede kontroverzní a nebezpečný program na šlechtění mozkomorů, byl donucen rezignovat.

  Nobby Leach

1962 – 1968

Stal se prvním ministrem kouzel s mudlovskými rodiči. To samozřejmě vyvolalo značnou konsternaci v řadách starších, čistokrevných politiků, z nichž mnoho rezignovalo na znamení protestu proti jeho jmenování.

Verze ministrů dle Protega

  Quillon Yarbury

1968 - 1972

Zestárlý ministr kouzel, který vystřídal na ministerstvu mnoho postů a oddělení. Po většinu své vlády se snažil ignorovat začínající hrozbu jisté sekty. Nakonec rezignoval na svůj post ze záhadných důvodů a stal se pacientem Nemocnice u sv. Munga.

  Luciano Bleuler

1972 - 1975

Spojenec Smrtijedů, který jim pomáhal krýt některé aktivity. Zapříčinil se o uprchnutí usvědčeného Smrtijeda Alexandra Wolfa a držel i ochrannou ruku nad dalšími, například Sebastienem Martinem (Rollandem). Nakonec byl zabit sukubou, kterou na něj poslala skupina černokněžníků.

Kanonická verze ministrů

Linie ministrů podle kánonu, která už neodpovídá realitě Protega.

Eugenia Jenkinsová

1968 – 1975

Jenkinsová se dovedla skvěle vypořádat se vzpourami čistokrevných během Pochodu za motácká práva v pozdních šedesátých letech, ovšem nedlouho poté byla konfrontována prvním vzestupem Lorda Voldemorta. Brzy byla z funkce vystrnaděna jakožto neschopná se něčemu takovému postavit.

  Harold Minchum

1975 – 1980

Zdál se být trochu extrémistou, zmnohonásobil počet mozkomorů hlídajících Azkaban, ale nedokázal potlačit zdánlivě nezadržitelný nástup Lorda Voldemorta k moci.

Millicent Bagnoldová

1980 – 1990

Musela se zodpovídat Mezinárodní konfederaci kouzelníků za nemalý počet porušení Mezinárodního zákonu o utajování během dne a noci následujícími po té, co Harry Potter přežil útok Lorda Voldemorta. Byla však velmi schopnou ministryní. Brilantně se obhájila dnes již neblaze proslulou větou: „Prosazuji naše neodcizitelné právo slavit!“ což vyvolalo nadšení u všech přítomných.

  Kornelius Popletal

1990 – 1996

Popletal byl kariérista a až příliš velký konzervativec. Jeho vytrvalé odmítání pokračující hrozby návratu Lorda Voldemorta ho nakonec stálo funkci.

  Rufus Brousek

1996 – 1997

V pořadí třetí bystrozor na místě ministra. Byl zavražděn při plnění funkce pobočníky Lorda Voldemorta.

Pius Břichnáč

1997 – 1998

V mnoha záznamech je nedohledatelný, neboť byl pod vlivem kletby Imperius po celou dobu své vlády a nebyl si vědom ničeho, co učinil.

  Kingsley Pastorek

1998 – nyní

Dohlédl na dopadení a zatčení všech Smrtijedů a následníků Lorda Voldemorta. Původně se mu přezdívalo „prozatímní ministr“, než byl následně jmenován skutečným ministrem kouzel.

¹ Před rokem 1707 byla nejdéle působícím (avšak ne jediným) vládním orgánem v Británii Kouzelnická rada. Avšak poté, co byl uveden v platnost Mezinárodní zákona o utajování, potřebovala kouzelnická společnost mnohem složitější, lépe strukturovanou a organizovanou vládu než jakou do té doby používala – takovou, která by mohla podporovat a řídit tajnou společnost, a také s ní komunikovat. V tomto seznamu jsou tedy uvedeni pouze kouzelníci a čarodějky, kteří měli funkci „ministra kouzel“.

Volby

Ministr kouzel je volen přímou volbou z lidu. V případě více než tří kandidátů se volba na ministra skládá ze dvou kol.

Zájemci musí napřed získat podporu Starostolce, tedy nadpoloviční většinu podpisů (tzn. 26), po jejich odevzdání jsou započítány mezi kandidáty. Všichni mají stejné příležitosti obhájit své názory a plány do budoucna a získávat voliče na veřejné volební debatě.

V prvním kole se hlasuje a postupují tři kandidáti s nejvyššími počty hlasů. Na hlasování je přesně týden, následně jsou hlasy spočteny a veřejně vyhlášeny.

Mezi vyhlášenými třemi kandidáty se pak rozhoduje ve druhém kole. Předtím zpravidla následuje ještě další volební debata a poté následuje další hlasování opět trvající týden.

Zdroje

<references /> Ministers for Magic | Wizarding World. https://www.wizardingworld.com/writing-by-jk-rowling/ministers-for-magic